Výjezd do Českých Budějovic (22.října 2010)

Deníček osamělé fanynky aneb návštěva mého oblíbeného soupeře (sekačky, bazény, motorové pily)

Jak už to tak bývá v době mobilů, internetů, facebooků a jiných vymožeností moderní doby, na něčem se s někým domluvit je téměř nad lidské úsilí. Ačkoli jsem tedy obtelefonovala a obepsala dobrých dvacet lidí, nikdo nebyl schopen mě alespoň posunout blíž k mému cíli vyhledání byť jediné osoby, která by se mnou jela na zápas do Českých Budějovic. Tak si trhněte, vy suky. A protože už jsem měla nahlášenou dovolenou a zakoupenou velice výhodnou jízdenku na vlak, vyzvedla jsem si naši výjezdovou vlajku a vydala se na dalekou cestu na jih Čech sama.

Cesta mi utekla relativně rychle, což bylo částečně zapříčiněno tím, že jsem se bezmála dvě hodiny kochala pohledem na tabulku (především na předposlední místo - Spajta Pjaha). Na nádraží mě vyzvedli kluci z Motoru a zamířili jsme rovnou do jejich hokejové hospůdky Gerbera, kde už na mě čekali další známí, mimochodem i jeden z Gottwaldova :-) Dala jsem si jeden Budvárek (dobré pivo, ale kam se hrabe na Radegast) a nastal čas vyrazit na stadion.

Přes mé prvotní obavy, že budu v kotli sama, se nás sešlo asi patnáct, ovšem neznala jsem nikoho. Jeden místní fanoušek Vítkovic dokonce tvrdil, že na domácím zápase nikdy nebyl. První dvě třetiny zápasu se vyvíjely nad očekávání dobře a bylo nanejvýš příjemné slyšet z řad soupeře, jak je náš hokej atraktivní. Ovšem chyba lávky. Naše statistika prvního vstřeleného gólu na soupeřových stadionech a následná prohra se opět potvrdila. Můj osobní tip byl 3:2. Ale bez bodu jsem odjet nechtěla. Nakonec se obojí potvrdilo, z důvodu absolutního výpadku koncentrace našeho mančaftu ve třetí třetině vyhráli domácí zaslouženě 3:2 a bod jsem si skutečně odvezla za prohru v prodloužení.

Poslední vlak v osm večer jsem si nechala ujet, další jel až v pět ráno. Zamířili jsme tedy znovu do Gerbery a tam mě čekaly zhruba čtyři hodiny neustálého skandování domácích fanoušků. Fanoušci Motoru mají zvláštní schopnost strhnout všechny kolem sebe, po dvacátém pokřiku „tak jsme první no a coo“ (no a co?) jsem už neměla sílu vzdorovat a slavila jsem společně s domácími. Zapěli jsme si také jeden oblíbený společný pokřik o trenéru Ernestu Bokrošovi, což s úsměvem komentoval kamarád ze Zlína (pro ty zapomnětlivé či příliš mladé, aby to pamatovali, právě se Zlínem získal Ernest Bokroš titul, naproti tomu nás a budějcké dovedl tak akorát na dno tabulky).

V průběhu večera jsem také měla možnost prohlédnout si část města, např. bludný kámen na budějovickém náměstí, na který jsem však raději nešlápla, přece jen mě ještě čekala dlouhá cesta domů, nebo jakousi kamennou lebku, do jejíž očních důlků vstrčí-li se dva prsty, splní se lidem, co si zrovinka přejí (strašně hrozně moc si přeju vítkovický titul). Poté jsme zamířili na jídlo do „hladovýho vokna“ na „velký voči“. Ovšem zas tak velký voči (tedy velké oči - pardon) jsem neměla a dala jsem si jen bagetu, která mi však vydržela až do Ostravy :-)

Po zavíračce v Gerbeře jsme zamířili do místního klubu, který se mi sice zezačátku skladbou repertoáru nepozdával, když však zazněl hlas Ivana Hlase s mou oblíbenou písní z muzikálu Šakalí léta a hned po něm Horkýže Slíže, musela jsem urychleně změnit názor. Zbytek času jsme strávili popíjením Zelené, a také chvilkovým pospáváním, přičemž jsem nedobrovolně pózovala pro velice vtipný portrét.

Když se pátá hodina ranní přiblížila, vydali jsme se na nádraží, kde jsme polepili vlak vítkovickými a motoráckými nálepkami, několik jsme si jich také vyměnili a já jsem své hokejové přátele pozvala na další vzájemné utkání k nám. Tímto všem děkuji, že se o mě tak hezky postarali a že jsem v de facto nepřátelském táboře nedošla žádné újmy. Svůj report zakončím oblíbeným motoráckým pokřikem (i když, pravda, trochu upraveným) Motor, Kolín, Pardubice - nejlepší jsou Vítkovice!!! :-)

Autor textu: Lucie Oškerová

HC Mountfield - HC Vítkovice Steel 3:2 po prodl. (0:1, 0:1, 2:0 - 1:0)

Branky: 44. Červený (Jank), 58. Martynek (Snopek), 65. Gulaš (Mikeska) - 12. Káňa (J. Sýkora), 24. Ujčík (Tomas). Rozhodčí: Hradil, Smitka - Hlavatý, Tošenovjan. Vyloučení: 3:5. Využití: 0:0. Diváci: 4938 diváků.

Sestava Vítkovic: Málek - Punčochář, Barinka, Ovčačík, Trnka, Malík, Voráček, Rehák - Huna, Burger, Svačina - Tomas, Húževka, Ujčík - Pohl, Vrána, Klimek - Szturc, J. Sýkora, Káňa.

Fotografie