Výjezd do Grodna (30.srpna 2015)

Výjezd do běloruského Grodna jsme začali plánovat již na začátku léta, když jsme se dozvěděli obsazení týmů "vítkovické skupiny" v CHL. Aby se včas dal vyřídit nutný pozývací dopis k vyřízení víza, muselo se jednat co nejdříve. Přihlásilo se nám 9 osob, takže jsme postupně začali zjišťovat kolik bude co stát a na co se připravit při vyřizování. Po zajištění pozývacího dopisu, potvrzení o zdravotním pojištění, žádosti o vízum či vyřízení platného pasu (kdo jej neměl platný ještě 3 měsíce po plánovaném opuštění Běloruska si musel vyřídit nový) se vše nadvakrát osobně vyřídilo na Běloruské ambasádě v Praze a mohly se spřádat plány na výjezd do nejvýchodnější destinace letošního ročníku Champions Hockey League.

Počet devíti fanoušků se ideálně vešel do dvou osobních aut, nakonec se nám podařilo pracovní povinnosti sladit tak, že jsme mohli vyrazit společně a to dokonce ve stejný čas jako hokejisté Vítkovic. Po srazu u Ostrava Areny a společné fotce fanoušků a hráčů jsme vyrazili do 660 kilometrů vzdáleného Grodna. Vyjeli jsme v sobotu, tedy den předem, a zajištěno jsme měli ubytování přibližně 60 kilometrů od hranic Polska s Běloruskem ve skoro třistatisícovém Białystoku. Cestu přes Polsko jsme si zpestřili několika přestávkami k nákupu pochutin včetně místních značek piva. Před 17 hodinou odpolední jsme byli na místě, závěr cesty od Varšavy dále se táhl díky velkému počtu uzavírek. Na to jsme byli zvyklí po loňských zkušenostech při cestě do Finska, je ale třeba říci, že některé úseky už silničáři z Polska stihli dostavět. Pronajatý domek jsme našli na okraji Białystoku vcelku snadno, takže jsme se mohli zabydlet ve dvoj, troj a čtyřpokojích. Následně jsme se v horkém počasí vyrazili zchladit do hospůdky pivkem či džusem. Večer jsme si ve "čtyřpokojáku" krátili čas hraním našich populárních "hercek" a deskových her. Kolem půlnoci jsme zalehli, abychom byli v neděli ráno čerství a mohli vyrazit dále.

Budíček v sedm, odjezd v osm. Tak zněl plán na neděli, tedy v den zápasu. Trasa na hranice utekla vcelku rychle, ovšem čím rychleji jsme se blížili, tím více jsme dumali nad tím, jak dlouho se asi na hraničním přechodu Kuźnica/Bruzhi zdržíme. Podle informací od člena vedení klubu i hokejistů, kteří přejížděli hranice již v sobotu odpoledne, jsme dostali informaci o dvouhodinové nucené pauze. Realita se naplnila a i v neděli ráno jsme museli strávit dvouhodinové martyrium několika kontrol, předkládání dokladů, otevírání kufru auta či neustáleho vyplňovní formulářů většinou jen v azbuce. Celníci nakonec s vyplňováním pomohli, takže se asi po pěti nejrůznějších kontrolách dostaly naše vozidla mimo území Evropské unie. Humorné bylo sledovat běloruské obyvatele, kteří se vraceli z nákupů z přilehlých polských vesnic a museli nově nakoupené zboží proclít. Pohled na cyklistu, který měl na řídítkách zavěšeny čtyři nové pneumatiky na auto, nás opravdu rozesmálo. Grodno, město s necelými 350 tisíci obyvatel, je za hranicemi opravdu co by kamenem dohodil. 25 kilometrů jsme měli za sebou dříve, než jsme se v nové zemi stihli rozkoukat. Po společné fotce u značek identifikujících město jsme areál Sportového komplexu Něman nemohli minout. Zaparkovali jsme auta v těsné blízkosti vstupní brány do areálu a už jsme měli u sebe první domácí fanoušky, kteří žádali společnou fotografii. To jsme ještě netušili, že focení s domácím fandy proběhne před, během i po zápase bez přehánění asi padesátkrát...

Lidé ve městě byli přátelští, natěšení na odpolední duel (v Grodnu je hodinový časový posun, takže utkání začínalo v 17 hodin místního času). Ptali se a zajímali o naší cestě do Běloruska a jak to u nás chodí na hokejových zápasech. Sami potvrzovali, že do Ostravy mají v plánu přijet přibližně v počtu 100 až 150 fandů, dva autobusy měli údajně již jisté. Pro běloruské obyvatele to byl zřejmě velký svátek, který je vytáhl z každodenního stereotypu. Po krátké procházce městem k bankomatu a směnárně, kde jsme si vybrali na české poměry neskutečné částky v běloruských rublech (za 25 EUR necelého půl milionu rublů), jsme na chvíli zakotvili u kiosku s pivem a místním "kvasem". Tahle tekutina vzhledově podobná našemu černému pivu byla oříškem i pro zkušené pivaře, takže jsme nakonec zůstali u klasického piva tak, jak jej známe (kvas je nápoj vyráběný kvašením obilnin s malou dávkou alkoholu). Po debatě s dalšími fandy Němanu jsme se přesunuli do sportovního areálu a dvě hodinky před úvodním buly čekali na výpravu Vítkovic, abychom získali vstupenky. Čas nám krátil především pohled na trénink fotbalistek Grodna a Minsku na umělé trávě, kde ve 4 hodiny hrály utkání.

Během čekání k nám přišla slečna s policistou a oznámila nám, že byla najata klubem jako průvodkyně hostujících fanoušků a pokud budeme cokoliv potřebovat, poradit nebo pomoci, jen nám k dispozici. To jen potvrzovalo jak pečlivě se místní funkcionáři na CHL připravili a chtěli se blýsknout. I hostujícím fans nabídli opravdu vynikající servis, který jsme prozatím nikde neviděli. Na druhou stranu nás měli dokonale pod kontrolou... Po obdržení vstupenek jsme mohli vyrazit do Ledoveho dvorce sportu skrz bezpečnostní rámy, jenž byly před zápasem nainstalovány vně "zimáku" během několika málo minut. Průvodkyni Káťu jsme měli pořád při sobě, ať jsme se hnuli kamkoliv. Povinně jsme se museli projít nejprve do přiděleného sektoru, tam rozvinuli dvě vlajky, jejichž texty nám patřičně zkontrolovali (netuším jestli jim něco říkal nápis "Stará garda z Kotasu", ale budiž). Po odchodu "naší ochranky" jsme na stadionu vzali útokem obchod se suvenýry, pak jsme vyrazili do "barů", které byly na stadionu tři. Jen tam se smělo konzumovat jídlo, případně pivo a do hlediště jste nemohli s ničím co by se dalo konzumovat. V dlouhé chodbě u hlavní tribuny byl ještě jeden stánek s pivem, tam probíhala konzumace jen za připravenými paravany. Pivo navíc rozlévané ze skleněných lahví do kelímku a cena necelých dvacet tisíc rublů. Jiný kraj, jiný mrav. Další občerstvení nebylo zrovna valné, kromě několika nealko nápojů a chlebíčků či párků v listovém těstě (ty se vyprodaly ještě půl hodiny před zápasem) nebylo v bufetech téměř nic na co jsme zvyklí z našich končin. Je ovšam pravda, že všechno občerstvení bylo v přepočtu na koruny "za hubičku". Naše plány zajít si na pořádnou grilovanou klobásu vzaly rychle za své.

Začal zápas a utkání se výsledkově ubíralo pozitivním směrem. Na konci první třetiny dal důležitý gól Standa Balán a když v polovině zápasu Michael Vandas přidal i druhý zásah, začínali jsme věřit, že mač dotáhneme do vítězného konce. Vzali jsme s sebou do Grodna i buben, takže fandění mělo patřičnou úroveň a v místy utichlé hale zklamaných fanoušků z průběhu zápasu, jsme byli domácímu kotli zdatným protivníkem. Po zápase jsme se i přes váhání hráčů dočkali "rybičky" a mohli spokojeně jít k autům. Po cestě jsme ještě rozdali několik společných fotek, až museli dva hlídači (ti nám byli také přiděleni kvůli bezpečnosti) místí lidi odhánět a dovedli nás k vozům. Káťa nám poradila, kde zajet do supermarketu na náš poslední nákup před návratem do Polska, dostala od nás na cestu i s oběma hlídači kus bábovky a mohli jsme vyjet.

Před 10 hodinou místního času jsme vyrazili směr Ostrava. Výjezd jsme si všichni od prvního do posledního okamžiku užili, návrat přes hranice zpět trval "jen" hodinu a půl. Zajímavostí bylo při příjezdu na polskou stranu hranic nutnost všech osob projít se po koberci napuštěným neidentifikovatelnou tekutinou. Pohraničník nám sdělil, že kvůli dezinfekci... Polskem jsme jeli přes noc, do Ostravy jsme dorazili v pondělí kolem 7 hodiny ráno. Přivezli jsme si kromě tříbodového vítězství a suvenýrů bohaté zážitky, na které určitě dlouho nezapomeneme.

HC Něman Grodno (Bělorusko) - HC Vítkovice Steel 0:2 (0:1, 0:1, 0:0)

Branky: 19. Balán (J. Káňa, Vandas), 28. Vandas (Balán). Rozhodčí: Oskirko (Rusko), Nalivajko – Badyl, Klijaščeunikau (všichni Bělorusko). Vyloučení: 3:9. Využití: 0:0. Diváci: 2613 diváků (vyprodáno).

Sestava Vítkovic: Kantor - Kudělka, Štencel, Štich, Sloboda, Čerešňák, Pastor, Kovář - Szturc, Hlinka, Olesz - J. Káňa, Balán, Vandas - Kucsera, Burger, Zdráhal - Húževka, Strapáč, Tomi.

Fotografie