Výjezd do Lappeenranty (4.září 2014)

Na utkání Ligy mistrů do Lappeenranty se rozhodla vyrazit čtveřice fanoušků. A to ne, jak by někdo očekával letadlem, ale autem. Cesta po souši s pomocí trajektu měřila z Ostravy do Lappeenranty 1665 kilometrů. Vyjet bylo třeba s dostatečným předstihem, proto se vyrazilo na čtvrteční zápas již v úterý v 11 hodin večer od ČEZ Areny. Ze středy na čtvrtek bylo zakoupeno ubytování v estonském Tallinnu a po čtvrtečním utkání jsme si rezervovali chatku v kempu Huhtiniemi, který je na západě Lappeenranty.

Cesta z počátku ubíhala rychle, rozhodli jsme se nedělat zbytečně pauzy a jeli jsme dlouhé úseky bez přestávky. To se nám nakonec mohlo vymstít, ale o tom až později. Na území Polska, které po cestě do Tallinnu tvoří více než polovinu cesty jsme udělali jen dvě pauzy, takže jsme jeli jak se dalo. Pak už přišla zajímavější část a to tři pobaltské země Litva, Lotyšsko a Estonsko. Nejprve byla na řadě Litva, kde se ovšem po rychlostní silnici jelo převážně mimo velká města včetně Kaunasu, takže jsme viděli spíše venkov a přírodu. Přesto po projetí měst Marijampolė nebo Panevėžysu jsme zjistili, že silnice u nás jsou ještě na dobré úrovni.

První větší zádrhel jsme měli po projetí litevsko-lotyšských hranic v městě Bauska. Tam probíhaly opravy silnice, takže jsme nabrali asi dvacetiminutovou ztrátu v koloně. Co nevidět byla před námi Rīga, kterou jsme místo obchvatu vzali přes centrum, abychom viděli taky něco z města a nebrázdili jen silnice v lesích. Z lotyšského hlavního města je to pak do Estonska trasa kolmo přímo na sever. Jelikož se silnice táhla kolem Rižského zálivu a sluníčko svítilo, neodpustili jsme si přestávku na odpočívadle asi padesát metrů od písečné pláže. Po osvěžení v poměrně teplé vodě Baltu, jsme se vydali na středeční poslední štaci a tím byl Tallinn. V něm jsme lehce zabloudili, ale nakonec jsme našli parkoviště kousek od přístavu, odkud jsme měli ve čtvrtek vyjíždět trajektem do Helsinek. Po krátké večerní procházce Tallinnem jsme ulehli v hostelu přímo v centru města, pokoj pro čtyři osoby byl fajn a na úrovni.

Další den nás čekal zápas, proto jsme museli vyjet hned brzy ráno. Poté co jsme ještě zkoušeli nad ránem neúspěšně hledat v Tallinnu pumpu na LPG, jsme zamířili na Reisiterminal B, odkud nám odplouval předem koupený trajekt Viking Line. Dvě a půl hodiny cesty do finského hlavního města jsme strávili pořádnou snídaní a hraním karet. Po připlutí do Helsinek jsme si dali krátkou pauzu než se desítky aut prokousají uličkami centra města a my mohli relativně v klidu vyjet směrem do Lappeenranty. Po projetí krásných Helsinek jsme se napojili na rychlostní silnici mířící na východ Finska (do Lappeenranty 225 km), kde jsme chtěli jet jak se dá, abychom měli dostatek času se ubytovat v kempu a pěšky projít město, jelikož stadion Kisapuisto byl přesně na opačném konci sedmdesátitisícového města. Za Porvoo jsme lehce sjeli z trasy směrem na Kotku, takže jsme si po asi dvacetikilometrovém průjezdu vesniček mezi městy Loviisa a Lapinjärvi prohlédli i finskou přírodu se vším všudy. Tam jsme si také dali krátkou přestávu a zjistili, že hřiby ve Finsku rostou doslova jako plevel, nejen kolem silnic a chodníků, a nikdo je tam nesbírá. Vyrazili jsme tedy dále a po projetí Kouvoly a Taaveti jsme již měli na dohled Lappeenrantu. Přibližně třicet kilometrů před cílovým městem se nám ovšem stala nepříjemnost, která nám mohla celý výjezd ukončit.

Pátý převodový stupeň u předvodovky dal sbohem a v autě to divně rachotilo. Z posledních sil jsme tedy dojeli do Lappeenranty a po ubytování v kempu Huhtiniemi se snažili zjistit v přibližně pěti autoservisech co se s autem děje a jestli nejde převodovka opravit. Mimochodem trasa z Ostravy do Lappeenranty nakonec na displeji auta ukázala hodnotu 1669,6 km k čemuž ještě můžeme připočítat 88 km dlouhý trajekt z Tallinnu do Helsinek. Když jsme v autoservisech zjistili, že by se musela celá vyměnit a to by trvalo přihližně pět dní, zavezli jsme auto do kempu a vydali se směrem na stadion s myšlenkami, jak se dopravíme domů, jelikož to v autě klepalo opravdu nehezky a honily se nám v hlavě všelijaké myšlenky.

Cestou, která měřila asi čtyři kilometry, jsme prošli hezkým centrem města, a v lesíku nás čekal areál stadionu Kisapuisto, další tréninková ledová plocha a také malý atletický stadionek. Po nezbytné fotce před halou jsme zamířili dovnitř a s chutí si chtěli dát pivo. Bylo skutečně jen jedno po zjištění kvality místní Karjaly, která vypadala spíše jako celý den zkozené pivo, a cena 6 euro (cca 160 Kč) za 0,4 l kelímek nebylo taky nic moc. Dále se na stadionu dalo koupit nealko, teplé nápoje nebo hot dog a sladkosti. U východu z bufetu stáli dva hlídači, kteří kontrolovali aby si nikdo nevynesl alkohol do prostoru stadionu. V Kisapuistu jsme obsadili spodní roh sektoru B, pověsili výjezdovou vlajku a čekali na začátek zápasu. O přestávce jsme se šli kouknout do fanshopu s tím, že bychom si koupili nějaký suvenýr. Ceny nám opět vyrazily dech, když například šála stála 18 euro (cca 490 Kč) nebo obyčejný batůžek s natištěným logem 50 euro (cca 1350 Kč). I další drobnosti byly hodně předražené, což nám potvrdili i místní. Proto na stadioně jen málokdo měl na sobě dres, šálu nebo mikinu s logem.

Vedení v samotném zápase mezi domácí SaiPou a Vítkovicemi se přelévalo a nakonec po šedesáti minutách přišly nájezdy. V nich sice jako první uspěl Honza Káňa, jenže to bylo ze strany Vítkovic vše. SaiPa proměňovala samostatné nájezdy jako na běžícím páse a nakonec si z utkání přibrala jeden bonusový bod. Poděkování od hráčů po zápase bylo poměrně chladné, což zamrzelo, když už jsme se vydali na tak dlouho cestu. Po utkání nás navštívilo v sektoru několik místních fanoušků, kteří nás pochválili za fandění a někteří se s námi chtěli i vyfotografovat. Chvíli jsme ještě podebatili s Finem, který se chystá jako jediný vyrazit do Ostravy na zápas 7.října. Upozornili jsme jej tak na úskalí Ostravy a natěšen, že za cenu jednoho piva ve Finsku si dá v Ostravě hned pět přislíbil, že se v ČEZ Areně určitě potkáme.

Po zápase jsme šli do kempu opět skrz centrum. Myšlenkami na auto v ne uplně nejlepší kondici jsme nakonec do žádné z několika hospůdek nazapadli a šli spát. Ráno jsme chtěli vstávat co nejdříve a vyhodnotit situaci jak se dostat do Ostravy. Pokud se ještě vrátím k hospůdkám a barům ve městě, docela nás překvapilo, že lidé normálně vysedávali na židlích venku a popíjeli pivo. Měli jsme představu, že uzákoněná částečná prohibice má za následek, že odpoledne všechny podniky zavřou a nikdo si nemůže alkohol koupit. Omezení tak plyne hlavně z vysoké ceny piva, vína nebo tvrdého alkoholu, jelikož má stát monopol nad dovozem.

V pátek ráno jsme tedy vstali a po zjištění náhradních variant (letadla, autobusy, vlaky) jsme vyrazili autem zpět do Helsinek. Dělali jsme často přestávky abychom dali odpočinout převodovce a motoru, jelikož se ve Finsku zrovna tento víkend očekával nejteplejší za poslední dobu. Poznali jsme to vlastně hned po příjezdu, jelikož jsme mohli chodit v kraťasech a tričku. Do Helsinek jsme dorazili bez problémů, jen škoda že jsme neměli více času před odjezdem trajektu a nezajeli k Hartwall Areně. Prošli jsme si část města a pak už se nalodili na trajekt Eckerö Line. Tříhodinová cesta utekla rychle, u jídla jsme opět hráli hercky. Do Tallinnu jsme dorazili před 7 hodinou večer a vyjeli směr Ostrava.

Auto jsme se snažili šetřit, takže přestávek bylo poměrně hodně a některé i velice dlouhé. Na území pobaltských republik jsme jeli v noci, takže tam byly pauzy spojeny spíše s odpočinkem a v Litvě jsme si dali na dvě hodinky přestávku na spaní. Další pauzy v Polsku jsme už vyplnili hraním karet a dělali přestávky po zhruba sto kilometrech. Do Ostravy jsme se nakonec dostali úspěšně v půl druhé v noci ze soboty na neděli a i po přičtení trasy trajektu (178 km) jsme urazili během čtyř dní 3523 kilometrů. Zážitků je spousty, zábavy jsme si užili i přes problémy s autem taky více než dost.

SaiPa Lappeenranta (Finsko) - HC Vítkovice Steel 1:2 po prodl. (1:0, 0:1, 0:0 - 0:1)

Branky: 29. Järvinen (Spina, McIntyre), 44. Spina (Tavi, McIntyre), 47. Pitkänen (Leivo, Salcido), rozhodující nájezd Järvinen - 34. Svačina (Roman), 36. J. Káňa (Němec, Szturc), 57. J. Káňa (Němec). Rozhodčí: Holm, Hakkarainen – Pesonen, Österholm. Vyloučení: 6:6. Využití: 1:0. Diváci: 3050 diváků.

Sestava Vítkovic: Dolejš - Pastor, Šenkeřík, L. Kovář, Čerešňák, Klok, Štencel, Bail - Húževka, Burger, Strapáč - Svačina, Roman, Huna - Kucsera, Kolouch, Zdráhal - Szturc, Němec, J. Káňa.

Fotografie